Spokojený vztah a psychická zralost

Pro spokojený vztah je potřeba především naše psychická zralost, a to psychická vyzrálost obou partnerů. Vztah má pak přirozenou rovnováhu a může dobře fungovat. Znamená to dostatečnou psychickou samostatnost, jestliže člověk dovede být sám, má pak předpoklady pro vytvoření dobrého vztahu. K této zralosti patří schopnost lásku dávat a přijímat. Nejprve nás napadá, že někoho máme rádi a teprve po té, že chceme být od něj milováni, tak je to v pořádku, ne naopak. Nepřinese nám příliš dobrého, pokud lásku jen vyžadujeme. S tímto souvisí také schopnost cítit vděčnost, za to co dostáváme. Každý potřebuje naplňovat své potřeby říkat si o své, tedy oba partneři. Jde tedy o další důležitou schopnost, respektovat sebe a stejně tak partnera. Respektujme partnerovy potřeby, jeho svobodu, vlastní cestu v životě.

To samé platí i pro nás samotné – jestliže respektujeme své potřeby, znamená to také, že se o ně musíme přihlásit, říct si o své emoční a jiné uspokojení. Nečekejme, až si druhý všimne, uspokojení nemusí vůbec přijít. Potřeby beze slov odhaduje pouze matka v nejranějším věku dítěte, později si již musíme říkat sami. Kdo si je jistý svým nárokem na naplňování svého, dovolí toto i druhému, přeje mu naplnění a může pak docházet k vzájemnému přizpůsobování. Důležitý je zájem o vztah a jeho ochrana před nevyhnutelnými nepříjemnosti, které život přináší. Někdy pouze malý projev lásky může mnohé pozitivně ovlivnit.

Obdobné hodnoty jsou také – předpokladem dlouhodobého vztahu. Přispívají k tomu, že se životní cesty brzy nerozejdou. Něha, blízkost, intimita, která není brzděna ostychem ani strachem. Jde o skutečnosti, které ne že by měly být ve vztahu tolerovány, ale jsou pro ně nezbytné. Ke zralosti patří schopnost odpouštět druhému i sobě, s tímto souvisí přijetí skutečnosti, že druhý není dokonalý. Opravdové odpuštění je výrazem zralého svědomí,přijetím bolesti, která přichází spolu se ztrátou iluzí o sobě a druhých, vírou v možnost obnovení důvěry a v možnost znovu vybudování a udržení lásky navzdory všem nepříjemnostem. Jsme lidé tudíž ani dokonalí být nemůžeme. I když o naplnění svého já-ideálu a tedy dosažení dokonalosti usilujeme celý život.

Párová a individuální terapie může probíhat současně, pokud některý z partnerů cítí potřebu řešit i své osobní problémy, ale je důležité o tom terapeuty informovat.

 

Ve stavu zamilovanosti – si druhou osobu do určitého stupně idealizujeme, to se týká partnerových fyzických, sexuálních a osobnostních rysů, máme zájem a respekt k jiným – partnerovým hodnotám a intenzivní touhu po sexuální intimitě a emoční blízkosti a po společném sdílení zkušeností s okolním světem. Toto je v kontrastu např. k situaci, kdy má člověk obavu z odmítnutí druhým, které by pro něj znamenalo velké znehodnoc ení sebe nebo k situaci, kdy člověk hlídá zda s ním partner špatně nezachází či ho nepodvádí. Počáteční idealizace se nezbytně posune k uvědomění si nedostatků druhého a tedy k jiným aspektům interakce, kde je zahrnut obraz druhého s jeho klady i zápory. Nashromáždění uspokojivých zkušeností, intenzivních momentů ze společného života, které obohacují vztah v sexuální, emoční a hodnotové oblasti, vede k hlubokým pocitům uspokojení z lásky dávané a přijímané a toto vytváří pocit osobní ho významu a bohatství a vede k přeměně zamilovanosti do lásky, která je stabilním vztahem.

Zájem o život druhého – schopnost milovat zahrnuje zájem a zvědavost, týkající se života milovaného člověka, jeho emoční zkušenosti, osobní historie, ideálů a aspirací – je to nekonečný zdroj stimulace a růstu vlastní životní zkušenosti. Zájem o život a emoční vývoj a růst člověka, kterého milujeme, je zdroj osobního obohacení. Pokud zvědavost a zájem o druhého chybí, můžou nastoupit pocity nudy ve vztahu, vztah bývá posuzován z hlediska toho, kolik jeden od druhého dostává.

Základní důvěra – druhá charakteristika kapacity pro zralou lásku je přítomnost základní důvěry v partnerovu empatii se sebou a dobré úmysly s druhými. Korespondující kapacita je svoboda být otevřený k sobě, včetně slabostí, konfliktů, odvaha vyjádřit potřebu pomoci a porozumění vlastním pochybnostem v situaci krize týkající se konfliktních aspektů sebe. Tato odvaha říci si o pomoc souvisí s důvěrou, že druzí porozumí a budou tolerovat určitou nejistotu a křehkost a že láska nebude pociťována negativně jako slabost a odhalení zranitelnosti. Tato kapacita zahrnuje vnitřní bezpečí, které pochází od rané dostatečně dobré mateřské péče. Je potřeba, aby tato schopnost otevřenosti a poctivosti byla vzájemná. Aby se oba partneři cítili volní v „odhalování“ sebe , resp. ve sdělování svých pocitů, vnitřních popudů. Toto přispívá k růstu jak individuality, tak páru.

Kapacita pro autentické odpuštění – pro fungující vztah je potřebná schopnost odpustit, schopnost odpustit chování , být schopen/a/ začít opět s důvěrou po vážných konfliktech a dočasném agresivním jednání. Takovou kapacitu pro důvěru je potřeba odlišit od popření agrese a špatného zacházení ze strany druhého, tedy od přílišné submise a nerealistického pohledu na vztah, kde důvěra není v druhého člověka, ale ve fantazijní vztah, který nekoresponduje s realitou. Tento vývoj obvykle souvisí s nemožností si užívat osobnost druhého a pravdivě se zajímat o zkušenosti druhých.

S důvěrou souvisí také schopnost – sdělovat druhému své pocity, zranění a to bez obviňování druhého. Je to subtilní, ale zásadní kvalita otevřené komunikace, která zahrnuje důvěru v druhého člověka: „Potřebuji ti sdělit jak se cítím – tak jak se to stalo, protože věřím, že jsi mě nechtěl zranit a ty potřebuješ vědět, že já toto cítím.“ Toto je odlišné počínání na rozdíl od postoje: „Podívej se co jsi mi udělal.“ A chronické tendence vyvolávat v druhém pocity viny. V tomto případě jde o odklonění vlastního přísného svědomí na partnera a také o vyjádření nevědomé viny za možnost šťastného partnerského vztahu. Kapacita pro odpuštění souvisí s poznáním vlastních agresivních sil /zdravá agresivita je nutná k životu/ a s důvěrou v nápravu vztahu.

Pokora a vděčnost – zralá láska obsahuje prvky pokory, pocity vděčnosti za existenci druhého, za obdrženou lásku, za možnost „závislosti“ na druhém člověku. Dále také možnost akceptace neurčitosti odvozené z možného budoucího vývoje reality, která může způsobit změny ve vztahu. Zralá láska zahrnuje přijetí základní potřeby druhého, plně zažívat v životě radost. Pokoru je nutné odlišit od nezdravého závisení na vztahu, kde již není na lásku odezva. Pokoru je možné považovat za protiklad sexuální vášně a bývá v souladu s realistickou sebeúctou.Společný ego ideál – společný životní plán Společný životní projekt, společný ego ideál – představa kam směřovat, je základní aspekt vztahu. Společný ego ideál se vytváří párem v průběhu společného času, bytí. Je to základ pro pokračující práci na jeho vývoji a přežití při nesnázích.

Zralá závislost – zralou závislost je potřeba odlišit od přílišné submise. Jde o lásku k druhému spojenou s pocitem vděčnosti za lásku obdrženou, přijímanou, je spojená se smyslem pro určitou zodpovědnost za druhého, za spokojenost, úspěch v životním plánu a štěstí druhého. Důležitý aspekt zkušenosti se závislostí na druhém, jako komponentou zralé lásky, je kapacita nechat druhé o sebe pečovat v situaci např. vážnější nemoci, či v situacích vzbujících obavy, bez pocitu nedostačivosti, studu či viny. Je to možnost být držen láskou druhých aniž by byl ztracen pocit – být součástí páru, tolerance vlastních slabostí, stejně tak jako slabostí druhého, stejně tak oddanost při potřebné péči o druhého. Když bezpečný mateřský vztah byl nedostatečný, můžou zmíněné situace vést k pocitu ponížení a nedostačivosti. Ochota pomoci druhému, stát při něm, je méně dramatickým vyjádřením výše zmíněného.

Sexuální vášeň – V odborné literatuře se o vztazích často píše následující: Intenzivní počáteční sexuální touha a erotická vášeň v životě bývá nahrazena klidnějším a hlubším emočním vztahem, ve kterém sex je méně důležitým a přátelství nahrazuje dřívější idealizaci.
Pokud se sexuální touha v průběhu života výrazněji zmenší nebo zmizí úplně, pravděpodobně jde o nevyřešené nevědomé konflikty týkající se celé historie vztahu páru i jednotlivce. Ty bývá možné postupně pojmenovat a řešit.

Co dělat, když vás potká partnerská krize -především si promluvte o tom, jak každý z vás problém vidí a jaký způsob řešení by si představoval. Pokud se dohodnete, že oba chcete situaci řešit s odborníkem, vyhledejte terapeuta, který se zaměřuje na párovou terapii. Výhodou je většinou včasnější termín a také vyšší motivace – znáte to, když je něco zadarmo… Přistupujte k terapii s důvěrou a snažte se s terapeutem maximálně spolupracovat. Je to ve vašem zájmu! V průběhu terapie můžete zažívat různé emoce, které mohou vést i k touze terapii ukončit, zkuste si ale vzpomenout, že smyslem terapie je záchrana vztahu a nalezení pohody, nikoli to, aby vám někdo dal za pravdu. Může to být těžké, ale stojí to za to.