Školní a pedagogická psychologie v praxi

Školní psychologie využívá poznatků pedagogické, vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení (jeho mechanismy, zákonitosti, druhy, průběh a podmínky, za nichž probíhá), a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila.

Vývoj školní psychologie – termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA). Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog Gesellovi. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací.

Vlivným spisem byla – Sternova Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce. Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání.

Zakotvení a obrysy školní psychologie – přestože školní psychologie patří do psychologie pedagogické, tak ji zároveň přesahuje, což je dáno šíří klientely i rozmanitými tématy. Školní psychologie má tedy blízko i k psychologii vývojové a klinické. Školní psychologie je částí své klientely, totiž specificky oslabenými a znevýhodněnými žáky, spojena se speciální pedagogikou. Pedagogicko psychologické poradenství je specifickým typem poradenství, které se zaměřuje na procesy učení, vyučování a výchovy. Více o specificích pedagogicko psychologickém poradenství lze nalézt v článcích Hlavní okruhy činnosti psychologů ve školách, v jiných výchovných institucích a v pedagogicko psychologických poradnách a Systém pedagogicko psychologického poradenství u nás. 

Pedagogická, školní a učitelská psychologie se prolínají a jejich rozlišování je komplikované. Přesto je možné do určité míry definovat vzájemně odlišné a specifické úkoly a zaměření těchto odvětví.

Rozdíl mezi školní a poradenskou –  psychologií spočívá v obsahu i formě jejich činnosti. Psycholog v pedagogicko-psychologické poradně využívá standardní podmínky při diagnostikování, drží si odstup od systému škol a může čerpat z intervize s kolegy. Naproti tomu školní psycholog pracuje přímo ve škole, kterou dobře zná, stejně jako specifika přímo školy i celého regionu. Jeho klienty je celá škola, tedy netříděná populace, ve které může zasahovat operativně. Kromě okamžité práce děti dlouhodobě sleduje, může zahájit včasnou intervenci a pracovat preventivně.

Přehled hlavních témat – školní psychologie – mezi hlavní tematické oblasti zájmu školní psychologie patří následující okruhy: školní třída coby sociální skupina (její struktura a vývoj) a sociálně psychologické jevy přítomné ve školní třídě, sociální klima ve třídě a ve škole, management a vedení školní třídy, metody psychologické práce se školní třídou (psychodiagnostické metody a intervenční metody či programy opírající se o psychologické poznatky a použitelné a, používané ve školním prostředí – např. preventivní programy práce se školní třídou, programy na podporu kvalitních vrstevnických vztahů ve školní třídě, krizová intervence v kontextu třídy a školy,…), ikana ve školní třídě, školní úspěšnost, školní zátěž, obtíže žáků zasahující do vyučovacího procesu: učební a výukové problémy, výchovné problémy, osobní problémy, tělesné a zdravotní obtíže žáků.

Pedagogické psychologie – pedagogická psychologie se zabývá psychologickými aspekty edukačních (vzdělávacích) procesů, tj. výchovy (edukace realizované zejm. v rodinném prostředí) a vyučování (edukace realizované zejm. ve školním prostředí neboli vzdělávání v užším slova smyslu)[2]. Hlavním cílem je jejich zdokonalování a usnadňování. Studuje proces, podmínky a výsledky výchovy a vyučování. Hraje významnou roli při koncipování a zkvalitňování studijních osnov. Zkoumá vliv psychických faktorů, jako je motivace, inteligence či sociokulturní podmínky, na učení. Zkráceně lze říci, že studuje lidského jedince v souvislosti s výchovou a vzděláváním.

Zabývá se především – dětmi a mládeží – přičemž s důrazem na roli procesu výchovy a vzdělávání sleduje jejich jednání, učení a vytváření osobnosti. Zajímá se ovšem i o vzdělávání a výchovu dospělých. Pedagogická psychologie dále zkoumá kromě vychovávaných také vychovávající. Mezi ty patří rodiče, prarodiče, učitelé, jiní pedagogičtí pracovníci a další lidé, kteří je vychovávané či vzdělávané jedince cíleně ovlivňují. Výchova ovlivňuje v mnoha aspektech oba (všechny) účastníky interakce. Na pedagogickou psychologii je nahlíženo jako na oboustranné působení vychovávaných a vychovávajících. Proto je důležité sledovat pedagogický proces jako celek, ne pouze jeho určité aspekty.

Jedním z důležitých témat – pedagogické psychologie je otázka motivace žáků ke vzdělávání obecně. Jak v jedincích vzbudit zájem o získávání nových poznatků či o kulturu? Ve školní praxi lze pro tento účel také pracovat např. s působením vrstevnických skupin; tématem pedagogické psychologie je tak vliv vrstevníků na proces vzdělávání, a to jak v pozitivním, tak potenciálně negativním směru. Pedagogické psychology zajímá, jaký vliv má parta na rizikové chování (násilí, vandalismus, šikana, závislostní chování a další…) dětí a mladistvých a jak toto chování může vzdělávací proces narušovat.

Školní poradenské pracoviště – je tvořeno týmem, v němž je školní psycholog či školní speciální pedagog, výchovný poradce a školní metodik prevence. V budoucnu se do systému pedagogicko-psychologického poradenství očekává zapojení SVP. Změny, které se dějí ve společnosti, se odráží v potřebách uživatelů pedagogicko-psychologického poradenství. Školy vytváří programy prevence sociálně patologických jevů, šikany, užívaní návykových látek, rasismu a xenofobie atd., potřebují metodiku pro úspěšnou integraci dětí se specifickými potřebami či dětí nadaných, měly by poskytovat kariérní poradenství a navazovat klienty (žáky a studenty, popř. rodiče) na specializované poradenské služby zajišťované PPP, SPC či SVP. Školská poradenská pracoviště rozvíjejí diagnostické postupy, čímž přispívají k pozitivnímu budoucímu rozvoji školství jako celku i školní úspěšnosti u konkrétního dítěte, a podporují pedagogy v jejich práci.