Duševní zdraví je pocit pohody
Světová zdravotnická organizace popisuje duševní zdraví, anebo well-being, jako stav, kdy si jedinec uvědomuje vlastní schopnosti, vypořádává se se stresem každodenního života, dokáže pracovat produktivně a plodně a je přínosem pro svou komunitu. Každý se může na zlepšování svého duševního well-beingu podílet. Duševní zdraví je chápáno jako schopnost kognitivně, emočně a společensky fungovat. To jak přemýšlíme, cítíme a navazujeme vztahy je tak lepším ukazatelem duševního zdraví. Zaměřujeme se tedy na obecný stav duševního wellbeingu. Duševní zdraví není opakem duševní nemoci. Proto je možné přirovnat ho k oblasti na mapě, která je rozdělena dvěma osami. Čtyři základní směry a čtyři oblasti nám tak naznačují, že duševní zdraví je dynamické a může mít různé podoby.
Duševní zdraví znamená – dobrou kondici celé osobnosti. Duševně zdravý člověk je schopen přijímat a zpracovávat informace, řešit problémy, logicky myslet, vytvářet nové věci, aktivně se zúčastňovat dění kolem sebe a adaptovat se na nové situace. Umí dobře komunikovat, je citově vyrovnaný, zvládá vlastní emoce, ale zároveň se dovede uvolnit. Duševní onemocnění má často fyzickou příčinu nebo je způsobeno nerovnováhou některých látek v mozku. Stres, problémy v rodině, v práci či škole mohou duševní poruchy vyvolat nebo je zhoršit.
Kdy vyhledat odbornou pomoc – máte silné a opakované stavy úzkosti, které negativně zasahují do vašeho života např. tím, že narušují spánek, soustředěnost, pracovní výkon nebo sociální vztahy? Jste unavení, vyčerpaní, nevěříte si, máte strach. Nic vás nebaví, do ničeho se vám nechce, v ničem nenacházíte smysl. Jste nevrlý, podrážděný, trpíte Vy i Vaši blízcí? Pozorujete na sobě nebo svém blízkém významnou a ničím nevysvětlitelnou změnu chování např. sociální izolaci, zvýšenou podezřívavost, náhlou změnu zájmů, emoční výkyvy aj? Objevují se poruchy paměti, orientace, častější zapomínání a zhoršení ostatních psychických funkcí (pozornost, soustředěnost atd.)? Na koho se můžete obrátit – poradenství, skupinové terapie a nejrůznější léky mohou pomoci lidem, kteří si nevědí rady se svými problémy. Nebojte se poprosit svého lékaře o radu nebo sami vyhledejte psychologickou pomoc – psychoterapii.
Nejprve je třeba se rozhodnout pro to, jakého odborníka hledáte, s tím Vám může pomoci vysvětlení jednotlivých specializací níže. Můžete si vybrat mezi psychologem, psychiatrem, psychoterapeutem či klinickým psychologem.
Psycholog – je absolvent pětiletého VŠ studia psychologie, může pracovat v různých oblastech (školy, zdravotnická zařízení, sociální služby, neziskové organizace), může provádět psychologické vyšetření, poskytovat psychologické poradenství a diagnostiku. Vystudoval psychologii na filozofické nebo pedagogické fakultě či fakultě sociálních studií. Má titul Mgr. a pracuje s psychologickými prostředky (např. rozhovor, pozorování, psychotesty). Nepředepisuje léky. Provádí psychologickou diagnostiku a někdy psychoterapii (po získání způsobilosti v akreditovaných programech – psychoterapeutických výcvicích). Můžeme ho najít v personální agentuře, rodinné či školní poradně, neziskové organizaci, u policie či ve vězení. Psycholog se může rozhodnout i pro práci ve zdravotnictví. Pokud chce užívat označení klinický psycholog, musí absolvovat atestační přípravu (kliničtí psychologové mohou uzavřít smlouvu se zdravotní pojišťovnou a poskytovat péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění).
Klinický psycholog – je psycholog, který se atestoval ve zdravotnictví a má odpovídající praxi. Vykonává psychologii jako součást zdravotního systému. V jeho podání psychologie zahrnuje především: psychodiagnostiku (duševních poruch a dopadů mozkových poškození), pomoc s psychickým zvládáním vážných onemocnění a úrazů, léčbu psychických poruch (psychózy, neurotické poruchy apod.). Jeho úkony jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou. Obecně pokud Vás zajímá spíše seberozvoj či řešení osobních problémů, můžete volit mezi psychologem a psychoterapeutem. Se závažnějšími psychickými problémy může pomoci klinický psycholog, který poskytuje psychodiagnostiku, nebo psychiatr, který může narozdíl od ostatních jmenovaných odborníků předepisovat také léky.
Psychoterapeut – absolvent psychoterapeutického výcviku. Může jím být psycholog i psychiatr po absolvování výcviku, někdy to bývají i jiné profese, většinou ze sociální oblasti (např. sociální pracovník, pedagog). Jeho práce spočívá především ve vedení rozhovorů a vytváření bezpečného a důvěrného vztahu s klientem. Může být i psycholog, psychiatr (nebo lékař s jinou odborností), sociální pracovník, zdravotní sestra, duchovní anebo absolvent další, většinou pomáhající, profese, který prošel akreditovaným psychoterapeutickým výcvikem určitého směru. Můžeme jej najít v neziskové organizaci (pro drogově závislé, poruchy příjmu potravy apod.), ve zdravotnictví, na psychiatrických odděleních, ve školství či v soukromé praxi.
Psychiatr – lékař s atestací z psychiatrie, pracuje v psychiatrické nemocnici, ambulanci, nebo má svoji praxi. Provádí vyšetření, stanovuje diagnózu a léčebný plán. Může i předepisovat léky. Může také pracovat psychoterapeuticky, ale není to pravidlem. Je to tedy ékař, vystudoval všeobecné lékařství na lékařské fakultě a užívá titul MUDr. Pokračoval v dalším vzdělání specializovaném na psychiatrii. Může předepisovat léky. Řada psychiatrů absolvuje psychoterapeutický výcvik, díky němuž mohou poskytovat také psychoterapii v konkrétních programech. Psychiatři se zabývají především pacienty s těžším duševním onemocněním, kterým již samotná psychoterapie nestačí a je potřeba kombinovat ji s léky.
Duševní zdraví je jedním ze základních předpokladů pro kvalitní a spokojený život každého člověka. Duševní poruchy a nemoci jsou však v posledních desetiletích stále častější a v současné době tento trend i vlivem pandemie a nejistoty ve společnosti prudce zrychluje. Pokud trpíte změnami nálad, nespavostí, máte úzkosti či další psychické obtíže, nebojte se o svých problémech mluvit a vyhledat odbornou pomoc. Dejte tomu šanci a bude lépe. Možná jen na chvíli a možná se taky budete potřebovat po ukončení léčby či psychoterapie za nějakou dobu vrátit. Každému z nás pomůže něco jiného. Stejně tak má každý z nás jinde postavené hranice, jiné potřeby, překážky, hodnoty, pocity. Nikdo není do puntíku stejný jako my sami, proto se zkusme nesrovnávat, protože to, že já potřebuji více času než člověk, kterému z něj stačí jen polovina, neznamená, že se nesnažím, nebo že jsem něco míň. Znamená to, že jsme prostě každý sám sebou.