Psychoterapie jako léčebná metoda

Psychoterapie bývá obvykle definována jako odborná pomoc, která využívá psychologické prostředky k léčbě duševních poruch a k pomoci lidem v obtížných životních situacích. Já bych k tomu doplnil, že psychoterapeut se na určitý čas stává průvodcem klienta na jeho cestě životem. Pomáhá mu uvědomit si své potřeby, změnit postoj k sobě nebo lidem a věcem okolo, osvojit si některé dovednosti, udělat důležité rozhodnutí a podobně. Psychoterapeut je cvičen v tom, aby klienta provázel, vytvářel bezpečné prostředí a nabízel mu své odborné dovednosti. O tom, kam má terapie směřovat, ale rozhodují klient i terapeut společně. V užším smyslu bývá psychoterapie někdy definována jako léčba duševních poruch. Lze ji ale využívat i pro pomoc lidem, jejichž potíže nedosahují klinické závažnosti, a dokonce i jako prostředek osobního růstu, takže její záběr je ve skutečnosti mnohem širší.

Z mnoha velkých výzkumů – které byly provedeny, přesvědčivě vyplývá, že psychoterapie účinná je. Neznamená to ale, že je účinná vždy a že dokáže pomoci každému. Za optimálních podmínek, které jsou nastaveny v experimentálních studiích, dokáže psychoterapie významně pomoci přibližně dvěma třetinám klientů. Optimálními podmínkami mám na mysli například to, že jsou klienti vysoce motivovaní, absolvují celý předepsaný počet sezení, terapeuti často procházejí ještě speciálním výcvikem a intenzivní supervizí a tak dále. V běžné praxi je však účinnost nižší. Zajímavým poznatkem je, že jednotlivé psychoterapeutické přístupy se od sebe v obecné míře účinnosti prakticky neliší. Nelze tedy říct, že by některý z nich byl lepší než jiný. Samozřejmě pro různé klienty či potíže se mohou více hodit různé přístupy a je důležité, aby se jednalo o přístup, který danému klientovi sedí a dává mu smysl.

Osobně se na to dívám tak – že se kdykoli v životě mohu rozhodnout, že chci mít vedle sebe na nějakou dobu psychoterapeuta-průvodce. Se svými potížemi se stejně nakonec budu potýkat já sám, terapeut mě jich nijak zázračně nezbaví. Poskytne mi ale prostor, ve kterém se mohu zabývat sám sebou, nabídne mi vztah, v němž mohu sdílet nejniternější prožitky či obavy, s nimiž bych se třeba nikomu jinému nesvěřil. Terapeut mi pomáhá tím, že mi naslouchá, snaží se mi rozumět, nastavuje mi zrcadlo, pomáhá mi lépe se vyznat v tom, co potřebuji a co pro to mohu udělat, nabídne mi nový pohled nebo mi umožní vyzkoušet nějaký nový způsob jednání. Řada lidí se dokáže se svými potížemi vypořádat i bez psychoterapie, ale často to trvá déle a možná se nedostanou tak daleko jako s pomocí terapeuta.

Psychoterapie je založena na setkání dvou lidských bytostí. Není to jen technika, kterou by bylo možno mechanicky aplikovat. Z toho plyne, že záleží i na tom, jak si spolu klient a terapeut vzájemně „sednou“.

 

Očekávání přicházejících klientů – se pohybuje na široké škále. Na jednom konci stojí lidé, kteří mají o psychoterapii základní představu, vědí, že problém se nevyřeší během jednoho sezení a že aby mohla nastat nějaká změna, bude to vyžadovat snahu z jejich strany. Na druhém konci jsou pak lidé, kteří psychoterapii vnímají podobně jako pilulku – terapeut se mnou „něco“ udělá a bude to v pořádku. Jsou také lidé, kteří terapii vlastně absolvovat nechtějí, ale různými okolnostmi (například partnerem) k ní byli přemluveni či donuceni. Tam pak záleží na tom, jestli se podaří navázat dobrý kontakt a objevit vnitřní motivaci takového člověka ke změně.

Dobrej a kvalitnej psychoterapeut – by měl mít potřebnou kvalifikaci, to jest dlouhodobý systematický psychoterapeutický výcvik a též vysokoškolské vzdělání v některém z oborů pomáhajících profesí (psycholog, psychiatr, sociální pracovník, adiktolog apod.). Splnění standardů v Česku posuzují dvě odborné společnosti (Česká psychoterapeutická společnost a Česká asociace pro psychoterapii). Je-li tedy terapeut členem některé z těchto společností, poskytuje to určitou záruku. Pokud je zakázka formulována jako léčba duševního onemocnění, měl by klient vyhledat odborníka, který je zároveň klinickým psychologem či psychiatrem a působí ve zdravotnictví.

Psychoterapeut – by měl být schopen klientovi vysvětlit principy své práce, včetně možných rizik a omezení. A to jazykem psychologickým, nikoli esoterickým. Ty, kdo slibují uzdravení každému a na počkání, nelze považovat za odborníky. Zatřetí, odborník by měl působit důvěryhodně. Spolupráce by měla mít jasná a předem dohodnutá pravidla, která se týkají například délky a frekvence sezení, případných plateb nebo důvěrnosti sdělovaných informací. Začtvrté, psychoterapeut by měl být otevřený zpětné vazbě. Není-li klient s terapeutovým přístupem spokojen, terapeut by měl být ochoten s ním o tom diskutovat, a dokonce by si měl takovou zpětnou vazbu i čas od času sám vyžádat.

Úspěšná psychoterapie – praktická zkušenost i výzkumy ukazují, že průběh terapie může být velmi různý. Terapie, které se zaměřují na úzce vymezený problém, mohou mít poměrně rychlý průběh. Třeba klientka, která přichází kvůli nespokojenosti v partnerském vztahu, si během několika sezení ujasní, že chce ze vztahu odejít, rozhodne se to udělat a již nepotřebuje v terapii pokračovat. Naproti tomu terapie, které se dotýkají hlubších osobnostních problémů, trvají řádově déle – jejich délka se může pohybovat v desítkách i stovkách hodin. Otázka také je, co považujeme za terapeutický úspěch. Ne vždy dospějeme k tomu, že problém, s nímž klient do terapie vstoupil, díky terapii zmizí. Terapie ale může přispět k tomu, že se tím problémem přestane tolik trápit nebo si najde způsob, jak s ním zacházet, aby mu příliš nekomplikoval život. I to může být velmi cenné. Pro některé klienty je dokonce zásadním úspěchem to, že se jejich potíže dále nezhoršují a že dokáží v životě nějak fungovat.