Psychologie lásky a partnerských vztahů

Po lásce toužíme všichni. V mládí většinou vůbec nepochybujeme, že na nás v životě čeká, ale ne každému se ji nakonec podaří prožít. Nedá se přesně definovat. „Je to hluboký cit, který je i přes společné jmenovatele individuální, takže každý z nás si pod pojmem láska představuje trochu něco jiného. Co je to láska každý intuitivně cítí, ale je těžké definovat ji slovy. Je to těžko polapitelný silný emoční cit. Můžeme mluvit o lásce k věcem nebo myšlenkám, například lásce k vlasti nebo bohu. Nejčastější chápání lásky je ale láska k jiné osobě, ať už k partnerovi, rodičům, dětem nebo kamarádům. Láska může zahrnovat pozitivní oceňování druhého člověka, respekt vůči němu, zamilovanost i sexuální touhu.

Pokud ve svém životě – nezažíváme lásku, cítíme, že nám něco chybí. Podle Maslowovy pyramidy lidských potřeb se potřeba lásky, přijetí a sounáležitosti nachází na třetím místě, hned nad potřebou bezpečí a jistoty. Psycholog a vztahový poradce Robert J. Sternberg pro lásku používá metaforu trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří tři komponenty lásky: intimita, vášeň a závazek. Každý vztah má také své krize, proto je pravděpodobné, že úroveň jednotlivých komponent není stálá. Vášeň, intimita a závazek v průběhu vztahu mění a vyvíjí a jsou na sobě vzájemně závislé. V romantických vztazích je nejvíce propojena intimita se závazkem a závazek s vášní, nejméně spolu souvisí intimita a vášeň. Sám autor škály upozorňuje, že těsnost vztahu variuje s typem vztahu.

Vášeň („horká“ komponenta) – vášeň je převážně motivační složkou typickou pouze pro romantické vztahy. Je to arousal, který často stojí na počátku vztahu a zahrnuje jak fyzické, tak psychické vzrušení. Vášeň je touha, fyzická přitažlivost, sexualita. Partneři cítí potřebu vzájemně se dotýkat, být si fyzicky blízko. Tato
složka lásky je nejméně stabilní, nejméně vědomě kontrolovatelná. Může se objevit už při prvním kontaktu s jinou osobou a její nástup může být velice rychlý. Vývoj vášně je těžko odhadnutelný, většinou intenzivním pocity brzo vymizí a vášeň pomalu klesá, nebo může velice rychle přejít až do negativních, depresivních pocitů.

Intimita („hřejivá“ komponenta) – emocionální složkou lásky je intimita. Pod intimitou si Sternberg představuje sdílení, blízkost, podporu, pocity emocionální svázanosti s blízkou osobou. Projevuje se společným trávením času, vyjadřováním empatie druhému a upřímností. Intimita se většinou vyvíjí postupně, neboť na začátku vztahu se dva teprve poznávají. U dobře fungujícího vztahu intimita narůstá. Po určité době ji však už pár nemusí dávat najevo okolí a prožívá pouze tzv. „latentní intimitu“.

Závazek („studená“ komponenta) – v krátkodobém smyslu znamená závazek rozhodnutí milovat druhého, v dlouhodobém je to rozhodnutí setrvat ve vztahu. Tyto dva aspekty studené komponenty spolu nemusí být vzájemně propojeny, jeden může fungovat bez druhého. Tato komponenta je převážně kognitivní. Právě závazek drží často vztahy pohromadě, pokud prochází krizí, a je nejvíce kontrolovatelný vůlí. Může to být právě závazek, který nedovolí matce zatratit svého drogově závislého syna. Legalizací závazku u romantických vztahů je svatba. Závazek, podobně jako intimita, s časem narůstá a svého vrcholu dosahuje až v pozdějších fázích vztahu.

Pro plnohodnotný láskyplný vztah spojený s intimním životem je zamilovanost důležitá kvůli jiskře, dynamice ve vztahu. Pro budoucnost páru je to podstatné i proto, že se ke šťastnému zamilovanému období mohou vracet v období krize. Láska může rozkvést i z přátelství, kde nechybí úcta, respekt, společné sdílení i hodnotový systém i schopnost se domluvit, ale může pak váznout právě v intimitě a fyzické blízkosti – a nemluvím jen o sexu jako takovém, ale také o něžnostech, pohlazení, o podpoře fyzickým způsobem.

Nic nestimuluje osobnostní rozvoj člověka silněji jako konstruktivní vztah lásky k druhému člověku. Stejně tak nic neochromuje osobnostní rozvoj tak, jako destruktivní vztah.

 

Existuje celkem nekolik typů lásky. Naděje na to, že vztah vydrží celý život, je však pouze u jednoho z nich. Tento typ pojmenoval aj R. Sternberg jako „Dokonalou lásku“. Má za to, že existuje.

Zamilovanost – rozdíl mezi opravdovou láskou a zamilovaností perfektně ve svém citátu vystihla americká spisovatelka Judith Viorst: „Zamilovanost je, když si myslíte, že je sexy jako Robert Redford, chytrý jako Henry Kissinger, vtipný jako Woody Allen, šlechetný jako Ralph Nader a sportovec jako Jimmy Connors. A láska je, když si uvědomíte, že je sexy jako Woody Allen, chytrý jako Jimmy Connors, vtipný jako Ralph Nader, sportovec jako Henry Kissinger a s Robertem Redfordem nemá nic společného. A stejně si ho vezmete.“ Pokud začínáte nový románek, vznášíte se na obláčku a vše vidíte růžově. Může vám připadat, že k dané osobě chováte silné city, paradox je, že se ani neznáte. Tento typ lásky nevyžaduje nutně vzájemnou kompatibilitu, stačí chemie a přítažlivost. Některé vztahy v této fázi skončí, mluví se o magickém jednom roce, kdy následně růžové brýle sundáte, a rozhodnete se, zda budete ve vztahu pokračovat.

Přátelská láska – u tohoto typu lásky si vzájemně velmi dobře rozumíte a jste schopni se před druhým maximálně uvolnit a být sami sebou. Je mezi vámi silné pouto a opravdové přátelství. Víte, že své polovičce můžete říct všechno. Časem se vaše city prohlubují, avšak vašemu vztahu chybí vášeň a silná vzájemná přitažlivost. Pokud tyto dvě věci ve vztahu nebudou, je otázkou času, kdy skončí. Platí to, co kdysi řekl anglický spisovatel Charles Caleb Colton: „Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím.

Prázdná láska – označuje prázdnou lásku za takovou, kde chybí vášeň a emoční blízkost. Dle jeho názoru se to často stává, když si jeden z partnerů v minulosti zažil zklamání v lásce. Následně je s výběrem partnera opatrnější, často si ho vybere rozumem, nikoliv srdcem. Myslí si, že je to ta správná cesta po předchozím intenzivním vztahu, který skončil nezdarem. I taková láska má svou šanci na úspěch, je samozřejmě možné, že jiskra bude zažehnuta později. Záleží na tom, jestli jsou partneři schopni společně pracovat a vztah rozvíjet.

Romantická láska – tento typ lásky je naplněný vzájemnou touhou, vášní a přitažlivostí. S těmito věcmi stojí a padá. Pro tento typ lásky je typické, že jde o vztah bez závazků – tady a teď, bez řešení budoucnosti a následků. Pod tento typ spadají i krátké milostné románky. I tento vztah může vést k něčemu víc, než je jen vášeň, ale bez dalšího rozvoje a práce na něm, nemá šanci na přežití.

Doprovodná láska – doprovodná láska jako některé výše zmíněné typy také postrádá vášeň, ale liší se od nich tím, že je plná hluboké emocionální intimity. Může se jednat i o lásku platonickou. Je postavena na neochvějné důvěře ve vztahu, ale je to rozhodně víc než jen přátelství. Typická pro ni je silná oddanost jeden druhému i přes chybějící vášeň. Často tento typ lásky bývá u manželství, kdy dva jsou už spolu hodně dlouho, stále se milují, ale vytratila se jiskra a vášeň.

Pošetilá láska – pro pošetilou lásku je typické, že se dva zamilují na první pohled. Je mezi nimi silná chemie a přitažlivost, mají pocit, že se znají roky a velmi rychle je nový vztah zcela pohltí. Tomuto vztahu však chybí vzájemná intimita a důvěra, na tom musí pár hodně zapracovat. Někdy tato láska skončí tak rychle, jak začala, ale je i velmi mnoho případů, kdy láska přetrvá.

Dokonalá láska – je to konečná završující forma lásky, která dle něj přetrvává po celý život. Taková láska, kterou by chtěl v životě zažít každý. Je pro ni typické, že partneři si nemohou představit, že by existovali jeden bez druhého. Dlouhodobě se i přes nějaké nesnáze a překážky ve vztahu cítí celkově šťastně. Také jim to s partnerem klape v posteli. Sternberg říká, že této lásky jde dosáhnout jen v naprosto otevřeném vztahu, kde je vzájemná důvěra a porozumění. Důležitá je také upřímnost a říkat partnerovi opravdu vše. Bez toho podle něj „umře“ i ta největší láska.

Najít partnera nebo partnerku – kterého budete milovat po zbytek svého života je snem snad každého z nás. Mnohdy se nám to však nedaří a vztahy nevydrží ani několik měsíců, natožpak let. Důvod je jednoduchý, žádný vztah nemůže být ideální a stagnovat v tom nejkrásnějším období zamilovanosti. Musí se tak jako vše neustále vyvíjet a posouvat dopředu. Jenže ne vždy se posune tam, kam byste ho chtěli směřovat. A v tom je zásadní kámen úrazu. Udržet si dlouhodobý vztah není jednoduché, prochází několika fázemi a každá sebou nese mnohá rizika. Mnoho z nás psychologů se shoduje na tom, že pokud chcete dlouhodobý vztah udržet musíte přijmout fakt, že se jednotlivým fázím nevyhnete, a proto se na ně pokuste připravit. Pochopení toho, ve kterém stádiu vztahu se zrovna nacházíte, může váš vztah výrazně prodloužit, mějte však na paměti, že níže uvedený výčet je pouze orientační, každý vztah je jiný a co platí pro jednoho, nemusí být nutně to pravé pro druhého.

Občasná nespokojenost – nebo problémy ke vztahu patří, zejména k těm dlouhodobým. Je však potřeba naučit se řešit jakékoliv krize hned v začátku a hlavně s partnerem komunikovat. Pokud jste v některé fázi ustrnuli, nedokážete se přenést přes partnerskou krizi, potýkáte se s nevěrou, nevíte, zda partnera stále milujete, ale nechcete jen tak zahodit léta, která jste společně prožili, je namístě vyhledat pomoc odborníka. Psycholog z oblasti partnerských vztahůvám může pomoci ujasnit si priority, nabídne nezaujatý pohled, doporučí individuální způsob terapie a mnoho dalšího.