Arteterapie a artepsychoterapie

 

Arteterapie je příležitost zahájit proces změny. Řečeno velmi zjednodušeně: Je to psychoterapie, ve které se maluje a dále pracuje s výtvarným dílem klienta. Arteterapie je psychoterapeutická práce s využitím výtvarné tvorby klienta jako prostředku k sebepoznání a cesty psychického posunu a rozvoje. Samotný proces výtvarné tvorby a vzniklý výtvarný artefakt je významný prožitkový kanál pro pohled do vlastního psychického nitra.  K postupům obvyklým v psychoterapeutické (verbální, povídací) skupině se v arteterapii přidá ještě další rozměr, rozměr výtvarný. Výtvarné vyjádření psychických obsahů je současně vyjádřením nevědomých pohnutek, motivů a potřeb. V arteterapii nejde o výtvarnou hodnotu vytvořeného díla, ale o jeho ryze osobní význam pro každého účastníka terapeutické skupiny. Není podstatné zda umíme či neumíme malovat, zda máme či nemáme výtvarné nadání.

Arteterapeuticky pracovat – může každý, kdo se rozhodne tuto terapeutickou cestu pro sebe využít. Arteterapie  nám rozšiřuje pohled, učí nás využívat i jiné cesty vidění sebe a světa . Každý vytvořený artefakt / obrázek/ kresba/ malba odráží osobní témata, osobnostní charakteristiky i momentální vyladění jeho autora. Tak jako sny označil Freud za královskou cestu k nevědomí, tak si dovolíme označit arteterapii za královskou cestu k emočnímu prožívání a vyjádření vnitřních psychických obsahů

Metody arteterapie – mezi základní techniky patří imaginace, animace, koncentrace, restrukturalizace, transformace a rekonstrukce. Při imaginaci si jedinec může
představit konkrétní situaci, může nakreslit svoje pocity, jak vnímá svět okolo sebe. Opět je důležité, aby se klient uvolnil a na papír předal všechny své emoce. Při
imaginaci jsou důležité nejen barvy, zda jedinec používá světlé tóny či tmavé, ale také tvary. Pokud chce terapeut získat o klientovi určité informace, zadá mu téma k nakreslení, na které poté diskutují a zároveň si všímá všech nedostatků, chyb a detailů, které jsou na papíře. Technika animace se používá především u dětí, kdy dítě diskutuje s terapeutem o tom, co nakreslil a hovoří o konečném výsledku v první osobě- já. Dítě tím nabídne arteterapeutovi o sobě víc informací, než při samotném rozhovoru. Při koncentraci se jedinec soustředí na své nitro, kde pozná, co je v jeho středu. Koncentrace se pojí s pojmem mandala. Mandala znamená kruh- střed. Při restrukturalizaci jedinci skládají různé obrazce z různých kousků materiálů. Mohou to být střípky keramiky nebo kousky natrhaného barevného papíru. Při transformaci se snaží jedinci přesouvat sluchový vjem nebo četbu na papír.

 

Individuální arteterapie – při individuální arteterapii je výhodou, že klient má svého terapeuta pouze pro sebe a terapeut se mu může věnovat intenzivněji, než kdyby svoji pozornost soustředil mezi více členů skupiny. Při této formě terapie vzniká mezi klientem a terapeutem užší pouto a nemocný jedinec se lépe otevře před svým „lékařem“. Tato forma je vhodná pro takové klienty, kteří potřebují, aby terapeut veškerou pozornost věnoval právě jim, jsou introvertní povahy a stydí se projevit před větší skupinou lidí.

Skupinová terapie – v této formě můžeme nalézt mnoho kladů i záporů. Mezi výhody můžeme zařadit, že pokud jedinci, kteří vyhledají pomoc arteterapeuta, trpí stejnou poruchou, tak se navzájem mohou podporovat a dodávat si odvahu. Pro arteterapeuta je výhodou především to, že za stejný čas, který by strávil s jedním člověkem, zvládne pomoci více lidem. Mezi nevýhodami můžeme jmenovat to, že arteterapeut musí zorganizovat lekci tak, aby se každému dostalo, co právě potřebuje a aby terapeut neupřednostňoval někoho před jiným. Všichni členi skupiny by měli dostat stejný prostor, aby se mohli vyjádřit k danému problému. Mezi skupinovou terapii řadíme i rodinnou terapii, kterou rozvinula Hanna Yaxa Kwiatkovska. Rodinná arteterapie se věnuje problémům, které vznikají v rodinách s dětmi předškolního i školního věku, s rodiči, v neúplných rodinách. Rodinná arteterapie si klade za cíl zlepšit vztahy, které jsou v konkrétní rodině napjaté a zlepšení komunikace.

 

Arteterapeutem – může být psycholog, výtvarník, pedagog, lékař, zdravotní sestra. Arteterapeut by měl mít vystudovaný obor a získat odbornou kvalifikaci, aby
tuto práci mohl vykonávat. Dále by měl vykazovat určité znalosti, především z psychologie, medicíny, pedagogiky a alespoň základů antropologie, dovednosti a osobní předpoklady. Dále by měl mít schopnost vcítit se do role nemocného člověka a samotnému jedinci by měl být schopný poradit a pomoci v kterékoliv situaci. Nesmíme opomenout i znalosti samotných dějin umění. Jedinec by měl v celém procesu léčby, který může být krátkodobý, dlouhodobý, ale i celoživotní, svému terapeutovi důvěřovat.

 

Arteterapeutické postupy jsou zacíleny na léčebné kognitivní, motivační a emocionální aspekty: sebevyjádření, aktivizace, sebepoznání, osobnostní růst, podpora vývoje, změna stereotypů, zmírnění úzkosti, uvědomění, náhled nebo řešení problémů.

 

Arteterapie je tedy – obor využívající výtvarný projev jako hlavní prostředek poznávání a ovlivňování lidské psychiky ve směru redukce psychických či psychosomatických obtíží a redukce konfliktů v mezilidských vztazích. Výtvarné tvořivé aktivity mají podporovat zdraví a podpořit léčení. Ve všech těchto rovinách je arteterapie postupem léčebným. Kromě toho jsou arteterapeutické aktivity využitelné v primární, sekundární a terciální prevenci i v následné péči v oblasti zdravotnictví, sociální péče, výchovy a vzdělávání u dětí i dospělých. Vzhledem k šíři možného a užitečného využití a prolínání jednotlivých oblastí je proto důležité zachovat průřezový mezioborový charakter povolání.

Jako obor s primárně – terapeutickým dopadem se může uplatnit v systematickém přístupu, kdy využití výtvarné tvorby je hlavním prostředkem terapeutického působení, nebo práce s výtvarnou tvorbou rozšiřuje a doplňuje různé terapeutické přístupy a tím podporuje a zesiluje účinek verbální psychoterapie. Těsné spojení arteterapie s psychoterapií, aniž bychom ji vnímali jako techniku, ale především jako způsob komunikace, dovolí její systematické využití v průběhu celého trvání psychoterapeutického procesu napříč různými psychoterapeutickými směry, kterým může být přizpůsobitelná v rámci teoretického zázemí. Jejím specifickým účinným faktorem je výtvarný posun jako metafora posunu v míře a intenzitě obtíží.

Have a question?