Konflikty a způsoby jejich řešení

Konflikt je průvodním jevem života ve společnosti a je dobré vědět, že normálním a nevyhnutelným. Slovo konflikt pochází z latinského „conflictus“, což znamená srazit se spolu. Kde je společně více lidí, vznikají konflikty. Z psychologického hlediska lze popsat konflikt jako nedorozumění mezi dvěma či více lidmi, kteří se dostanou ve vzájemné komunikaci ke střetu rozdílných názorů, stanovisek, postojů, potřeb, zájmů, citů, hodnot a chování. Může se jednat o běžný střet v rodině, škole, na pracovišti až po ozbrojené konflikty ve společnosti. Konflikt bývá doprovázen nejistotou, nervozitou, strachem a může vést k pocitu zmaru a zklamání (frustraci) či agresi jedince. V konfliktu se mísí prvky věcné a iracionální – nelogické, nevysvětlitelné rozumem, někdy lidé pravdu „ohýbají“, jindy vysloveně lžou a manipulují s informacemi, aby získali vlastní prospěch. V „ideálním“ konfliktu hledají obě strany řešení věcně a bez emocí se vzájemným respektem. Důvody konfliktu – otevřený konflikt dvou osob může vyvolat jednání, chování nebo reakce, dané například následujícími faktory:

• • Typ osobnosti: cholerik – který má výbušnou povahu, se mnohem snáze a dříve rozčílí, než flegmatik, kterému je všechno jedno. Každá povaha má ale své plusy a mínusy.
  • Aktuální psychický stav – člověk propuštěný ze zaměstnání, přetížený množstvím práce v zaměstnání nebo péčí o blízkou osobu, člověk, který se rozchází nebo rozvádí, zažívá nějaký neúspěch, má ke konfliktnímu jednání mnohem blíže než člověk, který je spokojen se vztahem, v zaměstnání aj.
  • Frustrace neboli nesplněná – očekávání: dítě nosí ze školy špatné známky, rodiče si předhazují, který z nich na tom má větší vinu.
  • Absence alternativních voleb – neboli neschopnost změnit své plány a přizpůsobit se dané situaci (například „prší, místo do přírody půjdeme na výstavu“). Dokázat rychle přehodit výhybku je v životě velká výhoda. Pokud ji však člověk chápe jako ústupek, měl by si pro příště vyjednat prosazení svého zájmu.
  • Záměr, za účelem získání převahy – konfliktní člověk hledá za každou cenu chyby u druhého jako důvod k výtce, trestu, ponížení, násilí.
    Nedorozumění, chybné chápání chování a projevů, které jsou dány osobností partnera: partner zapomene na výročí, které druhý pokládá za důležité, partner si nevšimne nového účesu a partnerka si to vysvětlí nezájmem o svoji osobu aj.
  • Nezvládnutí aktuální role – (např. hostitele, rodiče atd.). Důležitá jsou vzájemná očekávání od takové role. Vyčítat pracovně vytíženému člověku, že si sám nevyměňuje olej v autě nebo ženě s kojencem, že nenavařila pro rodinnou sešlost, jsou očekávání už předem nereálná.
  • Rozdílné představy o životním – stylu, pracovním či mimopracovním nasazení a trávení volného času v partnerském vztahu. Někdo by rád celý víkend prolenošil v posteli, někdo potřebuje ujít 30 km v horách, někdo vymalovat celý byt atd.

Pravidla prospěšné hádky – mluvte klidným hlasem a pomalu: nezvyšujte hlas, nekřičte, neječte. Vyjadřujte se slušně: „jsi neschopný idiot“, „proč se tváříš blbě, když s tebou mluvím“, „jsi tlustý jako prase“, „jsi líný jako tvoje matka“, „zmlkni“ apod. Urážky a nadávky spolehlivě zabouchnou dveře k vyřešení konfliktu. Nebo snad znáte někoho, kdo se po takových slovech ochotně zamyslí nad svými činy a začne hledat řešení? Zaměřte se na tady a teď. Držte se věcné příčiny konfliktu, nezatahujte do něj charakterové nebo osobnostní prvky toho druhého, případně záležitosti staršího data. Nepoužívejte obraty nikdy a vždy: „nikdy si po sobě neuklízíš“, „vždycky máš nepořádek v pokoji“ atd. Tato tvrzení druhého blokují: „Pokud je to fakt, nemá smysl se snažit, partner mne vnímá jako nepořádného za všech okolností“ apod. Pokud řeknete dítěti „Jsi zlobivý kluk“, je to něco úplně jiného než říci „Dnes jsi zlobil (jak konkrétně) a to se mi vůbec nelíbilo. Byl bych rád, abys příště tohle nedělal.“

Jedinou možností, jak konflikt vyřešit, je komunikovat! Komunikace by měla být hledáním společného jmenovatele. Proto bychom se neměli soustředit ani na obviňování druhých, ani na obhajování sebe sama, ale na nalezení řešení.

Uvědomit si cíl – kterého chceme dosáhnout: tedy aby partner/ka umyl/a nádobí, připravil/a dětem svačinu, odvezl/a auto do servisu atd. Nesmíte ji/ho ponížit nebo vyhrožovat. To by bylo soupeření nebo násilí – ne spolupráce. Pokud ale požadujeme po druhém splnění úkolu, kterého není schopen, je třeba mít stále na paměti konkrétní činnost a hledání řešení. Pokud partner nikdy nenatíral plot, buď bude ochoten se to naučit, nebo se to naučíte vy, anebo si zaplatíte firmu. Předhazovat mu, že je nešika, líný atd. spor nevyřeší, jen zhorší vzájemné vztahy – i pokud je líný nešika. Pak si položte otázku, proč s ním jste? Asi ho obdivujete pro něco jiného. Nikdo není dokonalý.

Mluvte pravdu – záhonky jsou nezalité, protože jste na ně zapomněli. Spálili jste jídlo, protože jste se zapovídali při rozhovoru s přítelkyní. Pokud vám ovšem partner drží kázání a peskuje vás, není to v pořádku a máte právo se ohradit. Nesnižujte se ke lži, je to nedůstojné vás obou. Mluvte srozumitelně: „Včera jsme měli výročí svatby a celý večer jsem čekala, že se o tom zmíníš. Je mi to líto, že jsi zapomněl. Pro mne je to významné datum a těšila jsem se, že prožijeme pěkný večer. Ráda bych, abychom si domluvili datum, kdy si to vynahradíme.“ To je jasné sdělení a partner se nejspíš bude omlouvat, přinese další den kytici atd. Pokud ale budete v tento den odsekávat a na dotazy co se děje, odpovíte, že nic nebo že by to měl vědět, sdělení není jasné a partner vaše narážky nepochopí. Pokud už to nevydržíte a vyjedete na něj „Nebudu ti přece připomínat, že máme výročí, jsem ti dobrá jen na to, abych ti prala a vařila“ atd., roztočí se spirála výčitek, které skončí na mrtvém bodě. Pokud se někdo ptá, co se stalo, odpovězte jasně nebo se pak nedivte, že vás nepochopil. Obvykle jsou to muži, kteří potřebují jasné sdělení, ale je dobré to mít na paměti obecně. Je velmi osvobozující komunikovat s lidmi, kteří se vyjadřují jasně.

Konfliktní situace může být – vyřešena pozitivním výsledkem pro všechny účastníky konfliktu nebo stupňováním (eskalací) konfliktu. V tomto případě je třeba se obrátit pro odbornou pomoc v psychologických poradnách či krizových linkách nebo využít různé formy mediace. Mediace je metoda účinného a kultivovaného řešení sporů za pomoci třetí strany – mediátora, který má vést jednání k porozumění, smírnému řešení a k vytvoření vzájemné přijatelné dohody. Je to neformální, mimosoudní proces řešení konfliktů, ve kterém jsou klienti přítomni dobrovolně. Mediace se využívá při řešení občanských sporů i mezistátních konfliktů.