Forenzní psychologie a psychiatrie
Forenzní psychologie se zabývá využitím psychologických postupů a principů a jejich aplikací v právním systému, především u soudu. V roce 1893 James McKeen Cattell na Kolumbijské univerzitě jako první zkoumal a studoval psychologii svědectví. Rada zástupců Americké psychologické asociace v roce 2001 uznala forenzní psychologii jako specializaci. Široká definice forenzní psychologie zahrnuje dvě části. První částí je výzkum lidského chování, které je a/nebo může být spojeno s právním procesem. Druhou částí je využití psychologické praxe ke konzultacím v oblasti právního systému a v jeho rámci, včetně trestního i občanského práva.
Forenzní psychologie – je aplikací psychologických disciplín do oblasti práva (trestního, občanského i rodinného). Zahrnuje jak psychologii policejní, kriminalistickou, kriminologickou, tak i investigativní, soudní a vězeňskou. Využívá poznatky z psychologie osobnosti, psychopatologie, klinické a sociální psychologie, dále z právních disciplín, kriminologie a sociologie. Počátky forenzní psychologie se datují od konce 18. století. Jako vědecký obor se začala rozvíjet na přelomu 19. a 20 století a je spojena se jménem Hanse Grosse, rakouského kriminalisty a právníka, který vydal v roce 1905 knihu Kriminalpsychologie. U nás se tato disciplína systematicky rozvíjela od 60. let 20. století. Vůbec nejdelší tradici ve forenzní psychologii má soudně znalecká expertíza. Historie forenzní psychologie – 4 základní okruhy vzniku:
- nastolení forenzně psychologické problematiky ve druhé polovině 18.století – k zániku středověké právní kultury přispěl svými názory Ital C. Beccaria. Právě on je považován za zakladatele Klasické kriminologické školy. Dále zde byli badatelé Eckerthausena a Schaumann. Schaumann poprvé používá pojmu kriminální psychologie.
vývoj forenzně psychologického zkoumání v 19.století – pokud jde o psychologii je 19.století využito k přerodu psychologie ze spekulativní vědy vznikající v pracovnách filozofujících myslitelů na vědu empirickou. Poprvé se zde objevují problémové okruhy(např. omyly ve výpovědích, existence justičních omylů, poznání o nespolehlivosti doznání, apod.).
vznik forenzní psychologie jako experimentální disciplíny na počátku 20.století – ve druhé polovině 20. století dominuje především kriminálně antropologická škola založena Italem C. Lombrosem. Vzniká Lombrosova typologie kriminálních osobností.
rozvoj forenzní psychologie ve 20.století – centrem rozvoje forenzního zkoumání výpovědi bylo především Německo.
Forenzní psycholog – používá psychologické testy, explorativní rozhovory, pozorování, analýzu záznamů a materiálů, postupy krizové intervence a první psychologické pomoci. Forenzní psychologie je jednou z aplikovaných disciplín psychologie. Uplatňuje se např. v soudní praxi, formou vypracovávání znaleckých posudků pro zjišťování psychických charakteristik obviněných, jejich zvláštností, perspektiv, příčetnosti v době konání trestné činnosti, posuzování důvěryhodnosti svědků. Zabývá se také viktimizací oběti. Podobně policejní psychologie pomáhá např. při sestavování pravděpodobného profilu pachatele. Metody forenzní psychologie – teoretické výzkumné postupy – např. analýza, syntéza, abstrakce, srovnání, empirické výzkumné postupy – pozorování, experiment, explorační metody(tj. rozhovor a dotazník), psychologická analýza produktů činnosti Máme 5 druhů forenzní psychologie:
- Kriminalistická psychologie – zahrnuje využití psychologie v rámci objasňování a vyšetřování kriminálních případů
Soudní psychologie – zabývá se psychologickými stránkami soudního projednávání věci
Penitenciární psychologie – zabývá se psychologickou problematikou spjatou s výkonem trestu
Postpenitenciární psychologie – zabývá se psychologickou problematikou opětovného začleňování jedince do normálního života po odpykání trestu
Kriminologická psychologie – je ztělesňována psychologickou teorií kriminálního jednání
Forenzní psychologie – se uplatňuje např. v soudní praxi, formou vypracovávání znaleckých posudků pro zjišťování psychických charakteristik obviněných, jejich zvláštností, perspektiv, příčetnosti v době konání trestné činnosti, posuzování důvěryhodnosti svědků apod. Podobně policejní psychologie pomáhá např. při sestavování pravděpodobného profilu pachatele. Forenzní psychologové spolupracují s orgány činnými v trestním řízení při vyšetřování trestných činů podezřelých osob, obviněných, pachatelů, svědků, poškozených – dospělých, dětí i mladistvých. K trestní věci bývají přibírání na základě usnesení / opatření Policií České republiky, soudy (městským, krajským, vrchním) nebo NBÚ (Národním bezpečnostním úřadem). Takže, forenzní psychologie je odvětví psychologie, která studuje a zasahuje do soudních procesů s cílem poskytnout údaje a znalosti k řešení případů. Odborníci forenzní psychologie jsou forenzní psychologové a jejich úkolem je správně shromažďovat, studovat a interpretovat různé psychologické údaje, které mohou poskytnout důležité prvky tváří v tvář zkoušce.
Profesionálové forenzní psychologie – kromě absolventů psychologie, musí mít znalosti a nástroje soudního, procedurálního a trestního práva. To jim umožňuje mít potřebné zázemí, aby byli schopni porozumět soudním procesům s přesností a správně aplikovat psychologické techniky v této oblasti. Forenzní psychologové spolupracují s právníky, odborníky, prokurátory a soudci. Ve skutečnosti, forenzní psychologové působí jako odborníci, když nabízejí své profesionální svědectví v některých studiích poskytovat údaje a znalosti o zájmu spolupracovat se spravedlností a zajistit, aby okolnosti případu mohly být vyjasněny, přinejmenším pokud jde o určité psychologické a / nebo psychopatologické aspekty některých nebo všech zúčastněných stran.
Soudní psycholog – není jen psycholog, který vykonává určité úkoly ve státní spravedlnosti. Ve skutečnosti, je velkým doménou všech pojmů, norem a dynamiky právního systému, v němž se nachází . Forenzní psycholog má široké pochopení všech právních a procedurálních mechanismů. Ve skutečnosti, kdyby tomu tak nebylo, mohlo by být snadno vyloučeno z určitých procesů, v nichž se účastnil, protože ztratil důvěryhodnost různých účastníků procesu. Soudní systém je formální systém, jehož metody a postupy mají zásadní význam. Proto by forenzní psycholog měl vedle svého odborníka vědět a dokonale se přizpůsobit těmto předpisům.
Existuje mnoho – prvků a faktorů, v nichž forenzní psychologie hraje klíčovou roli v kontextu soudního procesu. Aby soudce mohl správně rozhodnout, soudní psycholog dává k dispozici řadu poznatků a nástrojů. Jedna z nejběžnějších funkcí se týká studie provedené forenzními psychology na psychických fakultách a psychických podmínkách (obžalovaní, stěžovatelé a dokonce i svědci). Tato analýza pomáhá v případě obviněných objasnit, zda v době, kdy údajně spáchali trestný čin, plně využily svých mentálních schopností. Například, pokud je osoba obviněná z vraždy, forenzní psycholog by měl schopnost vypracovat zprávu, která by uváděla, zda v době trestného činu byl obviněný vědom svých činů.
Trénink forenzního psychologa – mluvili jsme o tom, co je forenzní psychologie a také o úkolech vykonávaných odborníky v soudní psychologii. Nyní dobře: Jaké školení by měl soudní psycholog praktikovat? Tento bod je složitější vysvětlit, protože každá země má jiné právní předpisy týkající se pozadí kteří vyžadují tento typ odborníků. Obecně lze říci, že k tomu, aby se věnoval forenzní psychologii, musí mít odborník vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie a poté se specializuje na jednu z těchto odvětví: psychologii organizací, sociální psychologii nebo klinickou psychologii, přičemž tato poslední oblast je zvláště důležitá. Poté, musí absolvovat postgraduální nebo magisterské studium forenzní psychologie , Zvláštní zájem však má, že forenzní psycholog má rozsáhlé znalosti v psychologickém hodnocení, psychopatologii a diagnostických a intervenčních technikách.Jak soudní psycholog musí pomoci objasnit, zda obviněná osoba má duševní poruchy nebo ne, část jejich práce je podobná jako u klinického psychologa, ačkoli v tomto případě se jejich zájmy a zájmy osoby, která se hodnotí, obvykle neshodují.
Forenzní psychologové – jsou často častěji diskutováni. Je to proto, že jako odborníci v oblasti soudnictví, mají pravomoc ovlivňovat rozhodnutí soudů , Například forenzní psychologové mohou poukázat na pohodlí osvobození obviněného od viny, argumentovat tím, že v době událostí si nebyl vědom svých činů. Proto mají schopnost propustit jedince, i když by mohl být materiálním autorem trestného činu. Stejně tak soudní psychologové mohou také doporučit, aby se při určitých trestných činech uplatňovaly přitěžující nebo polehčující faktory, což může mít důsledky ve výkonu trestu obviněného. Tyto funkce vždy zahrnují velké kontroverze , Například v případě obviněného, který zavraždil dítě, pokud je z klinických (psychiatrických) důvodů prohlášen za nepodložené, může rodina zavražděného nezletilého dítěte vyvracet proti takovému rozhodnutí, i když má přísné klinické důvody. Nicméně, ačkoli to může vyvolat všechny druhy společenských debat, pravda je, že forenzní psychologie rozhodně přispívá k spravedlnosti může být dodáno ve vyvážené a spravedlivé, pokud dovolím redundance.